Neumím si představit modeláře, který by občas nepotřeboval něco odlít. Pomineme-li v této chvíli takové materiály jako sádra, modelářská hmota na bázi papíru ozn. Pappmaché apod., většina ostatních komerčně dostupných produktů je založena na dvou složkách synteticky připravených směsí (ve kterých již jsou obsaženy, nebo se dají přidat různá plnidla), které po smíchání vytvoří chemickou reakci a ztuhnou. Formy nebo odlitky (podle toho co vyrábíme) jsou sice dostatečně pevné, jindy pružné, drží tvar atd., ale jejich optické vlastnosti – pokud se jedná o průsvitnost – nejsou ideální. V rychle tuhnoucích hmotách navíc zpravidla zůstávají vzduchové bublinky, které se do směsi dostávají při míchání.

Před dvěma roky jsem začal stavět svůj první pojezd. Začínal jsem se šroubováky a svěrákem. Od té doby jsem si pořídil několik pomocníků, bez kterých bych se snad už neobešel. Stále ale pracuji v "domácích" podmínkách, u psacího stolu a jen s ručním nářadím. Nářadí a postupy, které budu popisovat, se rozhodně nedají považovat za profesionální nebo ideální. Ale postavit pojezd se vším všudy takto jde - bez velkých nároků na prostor a investice.

I k tak prosté činnosti, jako je nanášení vteřinového lepidla nebo tmelu, se vyrábějí různé pomůcky a přípravky. Protože si na nářadí potrpím, když jsem viděl sadu Mr. Glue Applicator, moc dlouho jsem nepřemýšlel a jen ze zvědavosti ji přihodil na hromádku vybraného nářadí.

Výrobců motorků pro modely je celá řada, některé jsou levné, některé kvalitní, a další nabízejí dobrou kvalitu za přijatelnou cenu. Do této kategorie patří motory japonské firmy Mashima, popisované v tomto článku.
Článek obsahuje i kontaktní údaje pro případné zájemce o tyto motory.

Oni ti Japonci jsou kluci šikovní a co chvíli je možné objevit v nabídce GSI novou lehce použitelnou pomůcku pro naše modelářské postižení. Tentokrát se jedná o 3 druhy leštících a brusných utěrek GT36 Mr. Griding cloth. Říkáte si, proč by měl modelář vyhazovat svých těžce vydělaných stotřicet vočí za takovou pitomost, když má doma starou flanelku od táborových ohňů?

Jednou z největších zkoušek modelářovy šikovnosti je zhotovení několika shodných dílů. Některé se dají nařezat v různých přípravcích, jiné okopírovat odlitím, ale ohýbání drátů na různá madla, úchyty a držáky?

Když jsem poprvé dostal do ruky „uchoštoury“ Gunze, připadal jsem si jako ve filmu Pelíšky:
„Já kdybych pánové před vás postavil dvě krabičky od sirek, ale dvě naprosto stejný krabičky, a o jedný z nich vám řekl, že je z USA, tak která by pro vás byla lepší, co?
Samozřejmě ta americká.“

Proč jsem si kdysi pořídil stříkací pistoli? Ač jsem se snažil sebevíc, tak se mi nikdy nepodařilo nabarvit například bílou, žlutou nebo červenou barvu za pomoci štětce. S takovými pokusy jsem nakonec dopadl jako sedláci u Chlumce. Začal jsem tedy pokukovat po stříkací pistoli.

S lepty už pracuji skoro od doby, kdy Eduard a Extratech přišel s prvními sadami na náš trh. Opravdu jsem si zvykl s nimi, pracovat, vždyť tak jemné a přesné detaily bych sám doma zvládnul jen velmi, velmi těžko. Na ohýbané spoje jsem většinou používal ostrou pinzetu, ploché přesné kleštičky a nebo jsem se vše snažil ohýbat pomocí kovového úhelníku.

Před nějakou dobou popisoval Vlado Begera z bratislavského modelářského klubu řezačku profilů odněkud z USA a dobře si vybavuji, že tento šikovný nástroj byl drahý jako čert. Na posledním „Patlacím víkendu“ KPM Kaznějov 25. 7. přinesl Martin Vochoc obdobu řezačky od italské firmy Amati.

Ti starší z nás si jistě pamatují na návody na výrobu žiletkových pilek podomácku: prostě vezmeme žiletku a pilník trojúhelníkového průřezu, jehož hranou brousíme napříč ostřím žiletky tak dlouho, dokud nevybrousíme drobné zuby.

Pracuje na stejném principu jako běžné ohýbačky, ale sestavíte si ji sami. Díly jsou vyleptány do planžety z nerezové oceli, která je navíc mnohem silnější, než jsme zvyklí u „běžných“ leptů. Lepty doporučuji raději vyštípat kleštěmi, spoje zabrousit, podle návodu na dvou místech ohnout a sestavu složit, práce tak na dvě minuty.

Zdroj stlačeného vzduchu s minimálními pořizovacími náklady. Použití hrncového kompresoru ze staré chladničky není v českých modelářských kutloších ničím neobvyklým. Článek berte tedy jako nástin konkrétního řešení.

Tento nástroj jsem před čtyřmi lety vůbec neznal. Nicméně za dobu co jsem v Zababově se stal nástroj firmy JLC z Rožnova jedním z nejoblíbenějších.

Zadání: Získat elektrostatický zatravňovač rychle, bezbolestně a zdarma. Nic nestavět od nuly.