Brumlající Hurvínek zdolává táhle stoupání a manšifíra spolu s průvodčím již se těší až se zchladí v tunelu. I když je už konec srpna, léto jakoby chtělo napravit pokaženou sezónu, tak se snaží aspoň ty poslední dny dotáhnout teplotní rekordy. Teplota kolem 30° je prostě samozřejmostí. Mašinfíra se snaží propoceným kapesníkem utírat neustálý pot na tváři, v duchu děkuje, že dnes mají jen připojenou prázdnou zetku pro porcelánku. Kupodivu motoráček v tom vedru byl plně obsazen.
Mimo místních zde plno výletníku s dětmi. Mechanická předvěst v poloze výstraha a za chvíli hlavní návěstidlo v poloze volno do odbočky.Konečně tunel. Sice na chvíli tma ,ale ten chládek se nedá popsat.
Ale ta chvilka v tunelu utíká, jak splašený kůň. Hurvínek přejíždí výhybky v odbočce a s radostným zabubláním tatrováckého motoru, ví že zbývají poslední kilometry dlouhého stoupání a na konci odpočinek. Ještě průjezd lesem a již jsme na první výhybce této malebné staničky. Koutkem oka zahlédneme porcelánku, projíždíme kolejištěm a Hurvínek za chvíli s uspokojením dobré vykonané práce zastavuje před malou staniční budovou, kde je vítá výpravčí, který výjimečně zde bydlí se svou rodinou v horních patrech staniční budovy. Výletníci s radostí vystupují z motoráčku a jejich první kroky vedou naproti do vyhlášené výletní restaurace s vyhlášeným jídelníčkem, nemluvě o správném vychlazeném zlatavém moku. Manšifíra po domluvě s výpravčím jdou ještě přistavit do porcelánky prázdnou zetku, odstavují Hurvínka do remízy, kde ještě provedou základní prohlídku a přípravu na zítřejší jízdu. Dnes už mají padla. Já zapomněl , že je neděle a doprava v této době není příliš hustá. Zatímco manšifíra jde domů, je místní, průvodčí neodolá pozvání výpravčího, které mu též padla, na místní vyhlášenou specialitu. My se porozhlédneme po staničce. Je to malá koncová stanice o dvou dopravních kolejí. Skladiště, které je přistaveno ke staniční budově a vedle volná skládka. Zde jsou koleje tak krátké, že se zde vejdou akorát dva nákladní vozy na výkladku uhlí nebo nějaké kusovky do skladiště. Vedle odstavná kolej, která slouží k odstavování přívěsného vozu, který vypomáhá hlavně přes pracovní týden. Z této odstavné odbočuje kolej do remízy, kde místo zrušené uhelné skládky je postaven přístřešek pro tankování nafty pro našeho Hurvínka. K remíze je přistavěna vodárna s malou dílnou. Když se podíváme ještě po okolí, tak nalevo nás zdraví další začínající smrkový les, vedle restaurace je ovocný sad a spatříme dále malebné údolí s potokem v dáli železniční kamenné mosty, které jsme projeli. Tak jsme skončili s prohlídkou místního kouzelného nádražíčka a naše kroky míří do stejné vyhlášené výletní restaurace, abychom uhasili žízeň a hlad i zvědavost na některé vyhlášené historky o tomto nádražíčku.
Základ celého kolejiště je kruh se skrytou stanici o dvou dopravních kolejí průjezdných, dvou kolejí kusých dopravních a dvěma kusými odstavnými kolejemi se zátěží. Na okruhu leží odbočka. Téma tratí je rozdvojení místní lokálky na dvě větve. První větev fiktivní, druhá větev s viditelnou koncovou stanicí. Hlavní provoz ale probíhá mezi fiktivní (skrytou) stanici a koncovou stanici na lokálce. Pro provoz bohatě stačí dva malé osobní motorové vozy (M131.1/M152.0) s možností pro nákladní dopravu na druhé větvi lokálky, malá rosnička T334.0. Jeden motoráček vždy nocuje v remíze koncové stanice, kde má možnost natankovat a provést i potřebnou drobnou údržbu. Vodu se odebírá z hydrantu, který nahradil starý vodní jeřáb. Záleží na modeláři, jak si zorganizuje provoz osobní a nákladní dopravy. Může použít stejný trik, který byl popsán u návrhu kolejiště s „Úvraťovou stanicí“.
