Po dokončení své zamračené jsem nijak dlouho nepřemýšlel do čeho dalšího se pustit. Hned zvítězila stavebnice brejlovce. Tentokrát se jedná o leptanou stavebnici od fy DK-model. Je to hned po stavebnicích fy Hekttor další výrobce kvalitních leptaných stavebnic železničních modelů. Přílohou stavebnice jsou řadové tabulky pro verzi ČSD a ČD, obtisky a samozřejmě návod. Lept je upevněn na kartonové čtvrtce, aby nedošlo k jeho nechtěnému poškození. Takže jsem začal.
Vyjmul jsem z planžety nejprve díly na sestavení bočnic a výztužné vnitřní oblouky. Začistil jsem otřepy, nasucho sestavil a nakonec sletoval. Hned jsem dvířka žaluzií osadil kličkami, dokud na jejich přiletování bylo dost místa.
Dalším krokem bylo sestavení a přiletování čelních výztuh, potom sesazení bočního kanálu žebříku, dále čela rámu. Potom následovaly díly na stanoviště strojvedoucího, včetně bočních i podokenních madel. Celé sestavy jsem následně usadil na čelní výztuhy, přiletoval, potom jsem přisadil čelní břicha a na spojích důkladně proletoval.
Taky jsem zkompletoval závěsky, protože jejich úchyty se stále různě deformovaly. Dále jsem vytvaroval střešní části nad stanovišti strojvedoucího. Když jsem je důkladně proletoval, tak to moc vábně nevypadalo, ale po zabroušení už to bylo lepší.
Dalším krokem byla kompletace prostředních dílů střechy, na jedné straně plná, na druhé s otvory pro větráky, pak už zbyly jen střední podstřešní žaluzie a střední díl střechy s výfuky. Ještě nějaké ty drobné díly, madla, střešní há čky, víka, plošky pod nárazníky a tažné háky, střešní lišty.
Samostatným dílem byl chladič oleje, ten nebyl součástí stavebnice, pouze jeho bočnice. Na jeho výrobu je nejlépe prostudovat fotodokumentaci a pak se do jeho výroby pustit. Použil jsem drát o průměru 0,4 mm a na něj jsem postupně namotával drátky o průměru 0,15 mm. Celé jsem to slepil už přímo na střeše gelovým vteřinovým lepidlem. Ještě jsem také nalepil gelovkou krycí lišty přes spoje skříně. Myslím že jedinou nevýhodou jsou žebříčky napevno spojené s rámem, protože d ost trpí, nakonec mi nějaké ulítly a musel jsem je vyztužit drátky, aby už znovu neupadly. Karoserii jsem odložil a pustil se do výroby pojezdu.
Po zkušenostech se stavbou
zamračené a vzhledem k tomu, že jsem naprosto spokojen s využitím kinematiky, zbrousil jsem zase rám z rozebrané V100, až lehce zapadl do skříně. Ještě jsem vypiloval zářezy pro žebříky a závěsky. Pak jsem ho rozřízl, ale oproti zamračené jsem na prodloužené spojení použil měděné hranolky. Rozměřil a provrtal jsem je, do rámu jsem vyřízl závity M2 a sešrouboval jsem rám. Vzniklý otvor jsem zaslepil destičkou z mosazného plechu tl. 2 mm, přibrousil jsem plastový domek uložení motoru, zkompletoval.
Nádrž jsem měl již připravenou a opět vylitou klempířským cínem. Zabrousil jsem horní plochu a jednoduše přilepil gelovým vteřinovým lepidlem, mohu říct, že drží skvěle, když jsem stroj zkusmo několikrát rozebíral, tahal jsem za nádrž a stále drží. Pak jsem ještě doplnil písečníky, z mosazné kulatinky průměru 4,5 mm jsem vyrobil ve vrtačce vzduchové nádrže, ze zbytků leptů vyrobil zase obruče, pak to celé slepil gelovkou a přilepil na rám. Dále jsem zkompletoval masky podvozků, z původních krytů ty plastové odřezal, přilepil nové, vše nastříkal základovkou a potom tmavou šedou.
Sestavil jsem celý pojezd z V100 včetně kinematik bez spřáhlových šachet, jeden kardan jsem přeřízl a prodloužil mosaznou trubičkou, taky jsem nalepil obtisky a natřel hrany na maskách a přestříkl lakem.
Pojezd jsem odzkoušel, vše bez problémů. Zase jsem sestavil čelní osvětlení, stroj svítí při jízdě vpřed bílými SMD ledkami, zadní světla jsou červená, střešní světlomet je opět vysoce svítivá ledka. Mezitím jsem ještě nastříkal skříň barevnou kombinací stroje řad. čísla 754 051-1, na který byly přiloženy čísla ke stavebnici.
Pak jsem se náhodou podíval na fotky skutečného stroje, které jsem pořídil v našem depu, všiml jsem si, že nemá závěsky, tak jsem je odřízl. Nalepil jsem obtisky podle fotek (mohu na požádání zaslat), všechny štítky a řadové tabulky, přestříkl bezbarvým matným lakem. Ještě jsem si pěkně namaskoval na pluhy pásky pro černé pruhy, natřel je, pásky sejmul a s nimi i podkladovou bílou barvu. Takže jsem musel opravovat. Zvýraznil jsem bílou barvou „brejle“ , osadil nárazníky a ještě jednou přestříkl. Pak už stačilo jen zasklí t okna a otvory pro světla, zkompletovat s pojezdem, odzkoušet. Potom jsem ještě doplnil okna stroje stěrači, přidal trubky zvukové výstrahy a podobně jako u zamračené vyrobil plíšky do kinematik, zalepil je a k nim přilepil nová spřáhla. Stroj již může sloužit zatím na nákladních vlacích.
Na závěr kompletní
fotodokumentace ze stavby
Všechny zdraví Jirka Havránek.
