Každý z nás, kdož se věnujeme modelaření a stavíme modely hnacích vozidel – lokomotiv a motorových vozů, takto činíme převážně ve snaze tento model posléze rozhýbat.
Je několik možností, jak se dobrat kýženému výsledku a to sice od pracného vývoje vlastního pojezdu s využitím různých zkušeností, osvědčených technik a technologií, případně rad modelářských kolegů, dále využít k zástavbě hotové pojezdy od různých větších či menších renomovaných výrobců, případně je možno využít sériově vyráběných modelů vozidel, jejichž provedení je alespoň rozměrově podobné námi stavěnému modelu nebo využít jejich komponentů. Dále zde také hraje nemalou roli finanční záležitost a náročnost.
Samozřejmě zkušení modeláři vědí, o čem je řeč, nicméně cílem tohoto článku je navést nebo motivovat začínající modeláře ke stavbě svépomocí s využitím komponentů ze sériově vyráběných modelů vozidel při použití těžkých mosazných rámů dodávaných výrobci leptaných stavebnic. Tyto pojezdy je možno využít po náležité úpravě i k zástavbě do odlitků.
Popíšeme si stavbu několika pojezdů, jejichž rozměry odpovídají několika řadám nejčastěji modelovaných hnacích vozidel. Začneme stavbou pojezdu pod skříňovou lokomotivu řady T 478. Záměrně zde nepíši další řadové označení, protože tehdejší výrobce motorových lokomotiv ČKD Praha využil při vývoji a výrobě zamračených a brejlovců takřka stejný rám. Brejlovec je v podstatě vývojovým pokračováním výroby úspěšných řad T 478.1 a 2. Samozřejmě se liší jiným „kapotováním“, nicméně hlavní rám těchto lokomotiv je takřka totožný. Faktem tedy je,že námi postavený pojezd je možno využít k zástavbě modelů všech možných řad a rekonstrukcí těchto lokomotiv. Proč začínáme právě skříňovými lokomotivami? Ve skříni těchto lokomotiv je dostatek místa a nemusíme se bát i jistých experimentů při použití různých motorků a vyzkoušet si několik možností uložení motorků.
Základem tohoto pojezdu je poměrně těžký a silný mosazný rám. Oba naši nejznámější výrobci leptaných stavebnic DK-model a Hekttor dodávají tyto rámy v následujících provedeních: DK-model dodává silné jednodílné rámy v provedení pro T 478.3,4 a T 478.1,2. Tyto jsou sice určeny pro leptané stavebnice ale po drobné úpravě – zúžení je možno je použít i k zástavbě do odlitků. Hekttor dodává rám ke svým stavebnicím zamračených, ten je tvořen ze dvou částí, které je nutno podobně jako u rámu pro hektory T 435 a T 458 spojit - o tomto viz dále.
Čiliže nejprve stavba pojezdu z mosazného rámu od firmy DK-model. Samotný rám nejprve očistíme od otřepů a zbytků po vypalování. Dále doporučuji upravit – mírně vypilovat, odstranit otřepy v otvorech pro otočné čepy podvozků – ty musejí chodit zcela volně. Pokud máme takto připravený rám, následuje montáž, nejlépe připájení kroužku a příčky dle návodu výrobce, které nám zajistí volné vykyvování podvozků při jízdě. Na toto použijeme drát o průměru cca 1 mm. Tyto vymezovací prostředky je samozřejmě možno i přilepit, já ale upřednostňuji pájení. K tomuto pájení bych měl jeden typ: Vzhledem k tomu, že mosazný rám je poměrně silná vrstva „železa“ a prohřátí běžnou páječkou o výkonu 100W bude trvat poměrně dlouho, doporučuji rám předehřát např. na elektrickém sporáku podle tohoto článku, někdo používá starou žehličku apod. Rám nahřejeme tak, aby se cín ještě netavil, ale aby bylo možno tyto součásti pohodlně připájet. Jde o to, že si cín při pájení dohřejeme páječkou a po připájení pájené místo ochladlo tak, že budeme schopni rám sundat ze sporáku nebo z místa, kde jsme jej nahřáli. Při této činnosti dále můžeme připájet držák na použitý motorek – zde Bühler. Držák vyrobíme např. jako dva plechy, mezi které motorek zaklesneme, držák může mít tvar „U“, případně je možno použít i jiný tvar, nebo motorek přišroubovat. Prostě ve skříňové lokomotivě je místa dost. Zde je použito uložení motorku jako u sergeje, tedy je vložen mezi dvě kuprextitové destičky, fajnšmekři mohou motorek dotunit vložením pásku mirelonu pro dodatečné odhlučnění. Zde je již vlastní fotodokumentace.
Vytvarujeme smyčku a připravíme drát pro druhý podvozek. Následuje nahřátí na sporáku – v této chvíli pochopitelně manželka není doma a dcera mě nepráskne :-D . Posléze připájíme smyčku s drátem a buď necháme vychladnout nebo ještě připájíme držák motorku. Po připájení necháme celek zachladnout a zkusíme chod podvozků – musejí se opět volně otáčet, případně připilujeme.
Nyní si povíme něco o rámech z produkce firmy Hekttor. Jedná se o dvoudílné provedení, které můžeme slepit, sešroubovat, ideálně sletovat. Provedení rámů je totožné, liší se pouze délkou a jistou úpravou pro řady, pro které jsou určeny. Před vlastním spojením oba díly opět začistíme od otřepků a spasujeme. Správné polohy obou dílů nám pomohou zajistit montážní díry na všech druzích rámů. Já osobně jsem to provedl tak, že jsem otvory na jedné desce zvětšil tak, aby jimi prošel šroubek M2 a do otvorů druhé destičky vyřízl závity a posléze obě sešrouboval, čímž byla zajištěna jednak přesná poloha obou destiček, jednak dostatečné stažení před pájením. Dále jsou na těchto rámech připraveny drážky pro plechy, které budou držet motorek, rozměrově odpovídá motorku Mashima z BR 110 – samozřejmě je možno dle libosti a dle možností použít jakýkoliv jiný rozměrově vhodný, případně uložení upravit.
No a nyní opět všeobecně ke všem pojezdům. Máme připravený rám, naletovány nebo přiletovány vymezovací kroužky a drátky, ve druhém případě máme rám zkompletován, je připraven držák pro motorek a následuje jeho montáž a případná úprava kardanek. Toto je poměrně náročná operace. V drtivé většině použijeme kardanky z řady BR 110, jenomže ty jsou v provedení takové větší psí kosti. Pokud je budeme potřebovat nastavit nebo zkrátit, ideálně je nasuneme do mosazné trubičky a zalepíme. Je samozřejmě možno použít i jiné materiály s ohledem na jejich dostatečnou tuhost. Já jsem úpravu délek kardanek řešil následovně: Do některých řad jsem objednal delší kardanky z nové Nohabky od Tilliga, jejich katalogové číslo je 321 050. U řad T 478, kde jsem použil motorek Bühler se setrvačníky, jsem použil obě kardanky z Nohabky . Do čmeláků T 669 jsem použil menší motorek Mashima se setrvačníky z BR 110 a kardanky z Nohabky. U Pielsticka T 466.0 nebo u špagety ř. 731, případně jiných lokomotiv těchto rozměrů jsem použil kombinaci kardanek, tzn. jedna Nohab a jedna z BR 110. U velkého hektora T 458 je nutno provést buď zkrácení malých kardanek nebo provést úpravu unašeče kardanky. U motorových vozů musíme pochopitelně kardanky nastavit, ale pohodlněji se nám bude pracovat s delšími kardankami z Nohabky.
No a pakliže jsme zvítězili nad přenosem kroutícího momentu od motorku na kolečka, následuje montáž elektrického propojení sběračů podvozků s motorkem, případně digitalizace. Kompletní pojezd doporučuji zajezdit – stačí např. jízda jednu hodinu každým směrem a následuje zástavba do zamýšleného modelu.
Každý z nás, kdož se věnujeme modelaření a stavíme modely hnacích vozidel – lokomotiv a motorových vozů, takto činíme převážně ve snaze tento model posléze rozhýbat.
