Stavba malé nádražní budovy v HO

Jako každé domácí čí klubové kolejiště potřebuje malou železniční stanici a nádražní budovu. Malou výpravnu dělá firma www.es-pecky.cz a její majitel pan Dvořáček mně požádal zda nemohu udělat článek o stavbě malé české nádražní budově.



Pro představu jak vypadá výpravní budova přidám pár fotek a plánek, které jsem nacházel na internetu.
 

Stanice Mladeč (Mlač) na dobové pohlednici z roku. 1919.	Plánek výpravny sbírka Hank.
Vnitřní uspořádání místností sbírka Rtep.	Dobový pohled na nádraží v Mladči (70.léta)
V Mladčí Os 238411, foto Badber.	Foto Silver
Foto Jar. Nedbal	Foto Zdeněk Hudík

Mladeč je obec v Olomouckém kraji, 4 km západně od Litovle a 20 km severozápadně od Olomouce, na hranici CHKO Litovelské Pomoraví. Obec má rozlohu 12,07 km² a čítá 822 obyvatel. PSČ je 783 21, pošta není v Mladči, ale v Chudobíně, části Litovle. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1350.
Na úpatí vápencového vrchu Třesína se nacházejí Mladečské jeskyně s nálezy člověka z doby před 31 000 lety (určeno pomocí hmotnostní spektrometrie). Vápencové jeskyně byly objeveny v roce 1826 při lámání kamene na stavbu silnice. Roku 1881 byly nalezeny archeologické nálezy dokládající starobylé osídlení.


Železniční trať č. 274 Litovel předměstí - Mladeč (280 m.n.m.) je jednokolejná regionální trať. Provoz na trati byl zahájen dne 1. 8. 1914 a od roku 1998 do roku 2006 byla trať bez osobní dopravy. Osobní provoz na trati byl zastaven v říjnu 2010 a celá trať byla změněna na vlečku. Zde jsou pak dva jízdní řády v roce 1918/9 a 1988/9. Dopravní výkon se prováděl podle předpisu D3. Na trati byla stanovena rychlost až 60 km/h.
 

Dále v příloze je přidáno schéma stanice.
 
Železniční zastávka Cholina (255 m.n.m.) leží na trati č. 273 Červenka - Prostějov, v úseku Litovel předměstí - Senice na Hané. Zahájení provozu na tratí 10. 7.1886 (StEG).


Obec Cholina se nachází v okrese Olomouc, přibližně 5,5 km jihozápadně od města Litovle, v Olomouckém kraji. Ke dni 2. únoru 2006 zde žilo 689 obyvatel. První písemná zmínka o obci pochází z roku 1141, avšak z archeologických výzkumů nalezených hrobů vyplývá, že na území Choliny žili lidé už v mladší době bronzové - což je asi 1 000 př. n. l. Jiné objevy nás odkazují k halštatskému období (8. - 5. stol. př. n. l.) Nalezeny tu byly římské mince, z čehož můžeme vyvozovat, že již v prvních staletích našeho letopočtu vedla přes osadu obchodní stezka vedoucí z Olomouce pravděpodobně do Čech. Slované se zde vyskytovali od 6. století, tedy od doby svého příchodu do českých zemí.
Jak bylo výše uvedeno, v listinách je Cholina prvně zmiňována v roce 1141, a to v majetkovém soupisu olomoucké biskupské kapituly. Kapitula tu vlastnila tři lány polí, o zbytek obce se dělila šlechta. Z roku 1176 se dochovala zpráva o darování jistých statků v Cholině premonstrátskému klášteru Hradisko u Olomouce skrbeňským vladykou Sedlekem. Adam z Choliny tomuto klášteru roku 1326 postoupil patronát na zdejší kostel, tudíž sem byli dosazováni duchovní z řad premonstrátů. Dělo se tak až do roku 1784, kdy byl klášter v důsledku josefínských reforem zrušen. Samotná vesnice patřila od poloviny 16. století až do zrušení poddanství v roce 1848 k majetkům města Olomouce.



Pro zajímavost jsou zde jízdní řády z let 1918/9, 1944/5 a 1988/9.



Na ukázku zde jsou jízdenky.



Stavba výpravny.
Po krátké úvodní historií se pustíme do vlastní stavby železniční budovy. Jednotlivé díly se nejprve očistí. Díly budovy se slepí a nepřesnosti hran se zatmelí. Pak přetmelené hrany obrousíme, přejedeme barvou a tím zjistíme zda nejsou v hranách stěn trhliny. Nepřesnosti se zase zatmelíme, obrousíme a překontrolujeme barvou.
 

Budova od kolejí a od komunikace. Obě štítové zdi můžeme prohodit a tak vstupní dveře budou ze strany komunikace, tak jak je na fotce pana Hudíka. Pak můžeme dodělat i dřevěný přístavek, který není součástí stavebnice. Vše záleží jen na modeláři. Já jsem dal právě štítovou dveřní obytnou zeď právě do kolejiště. Dále sklepní okénka budou směrem do silnice. Doprava uhlí pro topení bude jednoduší, než skládání uhlí na perón. Prostě nechci, aby na všech kolejištích byla jedna a ta samá budova. Každé kolejiště má být jiné.
 


Jednotlivé části střechy očistíme. Pak následuje sražení hran u hřebenáčů. Nejprve se slepí střecha nad obytnou částí budovy. Bude potřeba v jedné části střechy vypilovat zuby pro umístění stěn přístavku. Pak vlepíme střešní díly přístavku a vše pečlivě kontrolujeme se stavbou stěn. Střešní díly drží jen na malé hrance, proto střechu otočíme a vzniklé mezery zalijeme technickým dentacrylem. Tím se nám zpevní střecha po pozdější do dělání střechy.



Vše důkladně zkontrolujeme zda střecha a stěny budovy se sebou pasují. Další nesrovnalosti se zatmelí a přebrousí. Jen malá poznámka, kde se obě střechy spojují tak zde má být vložen krycí plech. Pak na krycí plech se pokládají tašky.



Po dokonalém proschnutí se pustíme do základního nátěru. Barevnou podobu nádražní budovy si jistě vyřeší každý modelář sám. Zatím ještě střechu a stěny budovy k sobě nepřilepujeme. Jen připomínám, že první dveře jsou vstupní dveře do obytné části zaměstnance dráhy. Další dveře, které už jsou v přístavku jsou dveře do výpravny. Třetí dveře jsou do čekárny, kde je výdejna jízdenek a zde je i vyvěšen jízdní řád.



Pokud modelář má dvě stavebnice, tak může si postavit větší nádražní budovu. Budova pak bude do písmena „H“. Oba přístavky slepíme spolu a tím dostaneme jeden vnitřní objekt. Na obou koncích pak budou obytné části nádražní budovy. Tak vznikne větší budova, která se rozšíří o dveře skladu a úschovnu zavazadel. Nebo místo skladových dveří můžeme dát okno a tím zvětšíme čekárnu. Vnitřní část střechy se pak musí uříznout na přesnou míru.
Pří zakoupení více stavebnic nebo při zhotovení dalších dílů se základní stavebnice může rozšířit ve velkou výpravní budovu. Zde je pár plánků jak zvětšit staniční budovu.

Plánky výpraven sbírka Hank.

Krásné budovy výpraven jsou právě na dráze Jindřichův Hradec – Obratáň. Výpravny Černovice u Tábora, Kamenice nad Lípou, Lovětín, Nová Včelnice, Včelnička.
 

Po dokonalém proschnutí barev provedeme nástřik stěn a natřeme všechny ozdobné a profilové, okenní římsy a rohy. Barevné provedení výpravny jsem bral podle výpraven kolem svého bydliště. Většinou jsou budovy popelavě šedivé. Ozdobné prvky jsou žluté nebo zelené a většina budov už tyto ozdobné prvky nemá. Po novém nátěru přijde udělat patinace modelu výpravny.
 

Trochu stavbařské teorie.
Kamenné zdi patří k nejstarším konstrukcím. Kamenná podezdívka je studená, sráží se na ní vlhkost, omítka na ní špatně lpí a pro její zdění se používá buď malta cementová (v roce 1860 několik německých šlechticů v Čechách založilo výrobu cementu v Bohosudově u Teplic a roce 1870 z českého kapitálu založil Ferdinand Barta /1838-1892/ cementárnu v Radotíně a za dva roky cementárnu v Podolí) nebo malta z hydraulického vápna. Písek musí být říční nebo kopaný, vždy ostrý, bez hlinitých příměsí. Poměr malt je 1 : 4 až 1 : 5, pro maltu vápenocementovou se volí poměr míšení 1 : 1 : 6 až 1 : 1 : 8.

Omítky na venkovních zdech jsou vystaveny nepříznivému působení povětrnostních vlivů, které nemají vyvolat na omítkách žádná poškození. Kvalitní omítka musí být pevná, nikoli ale příliš tvrdá, naopak elastická, porézní a hydrofóbní. Na modelu jsou stěny drsné a znázorňují omítku, která může být jako stříkaná vápenná omítka, která se často provádí u menších staveb, u nichž se vyhladí a nabílí jen orámování otvorů, zatímco ostatní plocha má stříkanou strukturu, která je podle zrnění písku jemnější nebo hrubší. Má-li být stříkaná vrstva barevná přidáme barvivo do poslední vrstvy, nebo se barva dodatečně přestříká barvou rozmíchanou ve vápně. Provádí se koštětem nebo stříkacím strojkem. Jednou z nejlepších omítkářských úprav je zušlechtěná břízolitová omítka. V Československu byl břízolit populární zejména v 70. a 80. letech. Tehdy se dostal na mnohé starší budovy, které do té doby byly štukované a bohatě zdobené, ale jejich stav poničil zub času a lhostejnost majitelů. Namísto opravy štuků bylo často mnohem jednodušší starou výzdobu zničit, omítky osekat až na cihlu a nanést jednovrstvou monolitní omítku. Pro nedostatek vhodných barviv má většina břizolitů z této doby zpravidla různé odstíny šedé, žluté či okrové barvy podle použitého písku. Původní břizolit u nás začala vyrábět po II. světové válce kaolinka a porcelánka v Horní Bříze na Plzeňsku, odkud pochází i uvedený lidový název „březolit“. Požadavky na břízolitové omítky jsou stejné jako na omítky vápenné, zvyšuje se u nich nároky na odolnost proti agresivním vlivům ovzduší ale jejích nedostatkem je, že se nedají při poškození nebo po dodatečných úpravách stavby opravit, tak, aby opravené místo nebylo znatelné. Nejstarší omítkářský postup je škrabaná omítka a kartáčová omítka, kde omítka se kartáčuje shora dolů, takže drť vynikne a je pěkně viditelná. Na historických stavbách je štuková omítka, která je složená ze sádry, hašeného vápna, jemného písku, najemno drcených cihel či mramoru a vody. Jedná se tedy o speciální, velmi jemnou a přilnavou maltovou směs, která umožňuje vytvářet pomocí modelačních nástrojů nejrůznější plastické ornamenty. Vedle modelování z volné ruky je časté také formování, tzv. „vytahování“ štukových říms a profilů pomocí kovové římsové šablony, která se pohybuje po přiložených vodících lištách. Tato technika byla oblíbena především v baroku, používala se však už v antickém Římě. Objevila se znovu v renesanci a byla používána ještě na počátku dvacátého století v secesní architektuře.

Výpravná budova má sedlovou střechu, která je pokryta obyčejnou pálenou taškou. Mají hladký povrch a mají několik druhů zaoblení. Krytina se pokládá jako korunová (krytina dvojitá) nebo jako šupinová. Na modelu je položená střecha jako na tašky jednodrážkové. Dále na střeše jsou hřebenáče, které budou hladké nebo s nosem, na modelu střechy se to nepozná. Dále na střeše jsou komíny, jen připomínám, že komín má být vyústěn nad sedlovou střechou 65 cm (v HO 7,5 mm) nad hřebenem střechy. Komíny a jiné průduchy se dělají čtvercové, obdélníkové nebo kruhové. Komíny musí být vyzděny z ostře pálených cihel na vápenocementovou maltu a nesmějí do nich zasahovat dřevěné konstrukce a jejich vzdálenost musí být od komína nejméně 5 cm. Komínová hlava je poslední částí komínu umístěná nad střechou a je někdy ukončena krycí deskou z betonu nebo železobetonu o tloušťce minimálně 8 cm a sklonu 1:15. Na boční stěně je označeno podlaží, napojení sopouchu a druh paliva. Komínový nástavec má průřez totožný s komínovým průduchem a zasahuje minimálně 20 cm do komínové hlavy. Tyto trouby nesmějí vést přímo od topeniště nebo sopouchu (místo kde se trouba propojuje s potřebičem).

Pokračování stavby.
Trochu stavební nauky v kostce nám neuškodilo a hurá do vlastní patinace modelu. Střecha před patinací dostala dřevěné štítové lemy. Součastně se patinovalo peronové dláždění, které se pak nakonec přilepilo k výpravně. Střecha pořád ještě není přilepena. Jistě si každý modelář zapatlá svoji výpravnu podle sebe. Některá stěna se dá polepit papírovou cihlovou texturou a pomocí barvy a prášku se udělá omítka, která bude na nějakém místě otlučena a papírová cihlová textura nám ztvární otlučenou omítku. Podotýkám, že většinou bylo zdivo smíšené (kámen a červená cihla). Červená cihla většinou byla kolem oken a ve štítech.
 

Dále budeme pokračovat stavbou perónu. Nejprve slepíme plastové dřevěné trámy a slepíme dřevěnou a plechovou krytinu k sobě. Po nabarvení a patinování vlepíme stříšku do určeného prostoru perónu. Tabule ocelového pozinkovaného plechu jsou v rozměrech 2000 x 1000 mm nebo 2000 x 670 mm a pokládají se na střechu, která má větší sklon než je 5 %. Pomocí evergreenu jsem ještě lemoval zdi, aby dešťová voda netekla po stěnách budovy. Nakonec jsem ještě vyrobil žlab, který navazuje ne plechovou střechu. Okapový žlab má obdélníkový průřez. Sklon u podokapních žlabů dáváme 5 mm na 1 m, u žlabů v masce (která je u perónu) nebo v lůžku 7 až 10 mm na 1 m podle možností. Ale v modelu to asi modelář nebude modelovat na výpravné budově. Žlab ještě může dostat žlabové kotlíky.

Některé stříšky mají místo plechu lepenkou krytinu, kterou můžeme udělat z brusného jemného papíru. Stavební plechový díl se dá vyměnit za díl lepenkový, ale přesto musíme provést lemování stěn. Sklon pro tuto střechu ne nejlépe od 30 stupňů. Šířka lepenky je 1 m a spoje se někdy překrývají trojbokou lištou.



Dále jsem pokračoval na střeše. Nejprve se slepí neomítnuté komíny, natřou se a provede se modernizace nastavením komínové průduchu azbestocementovou rourou. Po přilepení komínu se provede pomocí evergreenu oplechování komínu. Součástí stavebnice nejsou ani střešní poklopy, které se musí vyrobit. Střešní poklopy nebo střešní okna mají rozměry 600 x 600 mm (v HO 6,8 x 6,8 mm). Dále vyrobíme plošinku pro kominíka. Některé komínové plošinky mají pro bezpečnost kominíka zábradlíčka.



Pak následuje očištění a nabarvení podokapního žlabu, který má naznačeny háky a postupné přilepení na střechu. Škoda, že není o jeden žlab více. Schází právě malé kousky u obytné budovy. Střecha je hotova a přemístíme se na výpravnu. Očistíme, napasujeme okna a dveře do otvorů. Postupně vše nabarvíme, zasklíme a hned pověsíme záclony. Postupně vlepíme okna a dveře. Škoda, že ve stavebnici nejsou špaletová okna, která zvýrazní právě hloubku okna. Pak teprve přilepíme střechu. Pod střechu pak přilepíme pozednice a vaznice, což jsou hranoly ve štítu. Obytná štítová část dostane ještě hřebenovou kleštinu, která svírá krokev. Kdo chce, může ještě pod střechu naznačit pomocí hranolu jednotlivé krokve, které nejsou ve stavebnici. Pak ke kulatým žlabům použijeme drátové trouby ke svodu vody. Použil jsem vlastní drát. Ten co je ve stavebnici má moc velký průměr.



Výpravna je hotova. Jen připomínám, při osvětlení výpravny je nutné stěny natřít nebo polepit černým papírem. Některá okna pak zaslepíme černým papírem. Přece nesvítí všechna okna.

Hodnocení stavebnice.
Stavebnice výpravny je jednoduchá pro začínajícího modeláře. Pro pokročilého modeláře jsem popsal návod jak stavebnici doplnit o další detaily. Odlitky jsou čistě odlité, žádné bubliny, otřepy a nálitky. Desky stěn a střech jsou rovné. Jen škoda, že ve stavebnici není více detailů na oživení modelu. V sestavení modelu nebyl žádný problém. Ano, železniční modelář má znát nejen lokomotivy, železniční vozy, ale potřebuje znát i další odborné profese jako je právě stavebnictví, kde jsou právě budovy, mosty, tunely a silnice. Jen malou část odborných názvů jsem při stavbě použil, ale modelář, který umí koukat kolem sebe tak takovou jednoduchou stavebnici zvládne sám bez odborné literatury. Připomínky ke stavbě jsem popsal v textu stavby, ale mohla být lépe plasticky ztvárněná střešní tašková krytina. Ona plochá taška má rozměr 17,5 x 39 x 1,5 cm a v modelu HO je tloušťka 0,17 mm. Míra nepatrná, ale výsledný dojem by byl lepší. Dále hřebenáče se mohli odlít zvlášť. Postavená výpravna do ucelené krajiny dává úplně jiný vjem a nepatrné detaily jsou úplně zanedbatelné. Jistě, každý modelář bude mít jiný názor.

Oživení modelu.
 Ano, výpravna je hotová, ale potřebuje ji oživit nebo zprovoznit k užívání obecenstva a železničního personálu. Právě zde jsou chybějící detaily. Ve stavebnici je název stanice Mladeč nebo zastávky Cholina. Pokud modelář nestaví přesnou kopií stanice uvedených názvů, má si pro modelovou stanici dát jiný název, který nebude ze skutečné stanice. Modelujeme přeci reálný železniční sen. Moje stanička dostala název „Smrčina“. Osada Smrčina se nachází u obce Podhradí blízko města Aše v okresu Cheb. Vedle osady vedou koleje a nedaleko je zastávka Podhradí. Krásná lokálka na kterou právě patří taková malebná výpravna. Potisk zvládla inkoustová tiskárna, která udělala ještě pravou, zmenšenou mapu okolí a ta přijde nalepit na perón. Ze stavebnice pak vezmu jen předtištěný popis na „Čekárnu“ a „Dopravní kancelář“. Ostatní potisk se nepoužije. Jistě plno modelářů vystřihne předtištěné nástěnné hodiny a umístí je na perón nebo je pověsí na obytnou část budovy. Na tak malé výpravně jsou hodiny v čekárně. Dále se udělá nesvítící osvětlení. Poslouží k tomu špendlíková hlavička, jejichž kulatá hlavička bude jako osvětlovací těleso, které dáme nad dveře. Osvětlení bude nad vstupem do obytné částí, do dopravní kanceláře a do čekárny. Jiné osvětlení výpravny nebude. Další osvětlení bude mít jen kolejová pláň. Výpravna spadá do etapy ČSD, kdy zaměstnanci aspoň udržovali zelenou krásu v dřevěném truhlíku. Truhlíky jsou jen v obytné budově a další jsem pověsil na peróně. Krásné zelené oživení budovy. Na perón se ještě může dát lavička, ale zatím jsem ji tam nedával. Uvidím, zda nebude lepší dát lavičky před výpravnu. To záleží, jaká bude vzdálenost první koleje od výpravny. Vedle vstupu do dopravní kanceláře můžou být pověšená přenosná návěstidla. Počítám, že vedle výpravny bude kůlna a WC. A právě přenosná návěstidla mou být opřená o kůlnu. Koše na odpadky, taky mohou být před výpravnou. Dále dobrému pozorovali neuniklo, že u vstupních dveří do obytné části není schod. Ten bude, až se bude usazovat výpravna do terénu. Dále vrchní elektrické vedení bude taky dodatečně dolepeno. Pak přijde elektrická konzole na střechu nebo do štítu od silnice.
 


Na závěr. A takhle dopadají krásné historické výpravní budovy. Zachraňme je aspoň v modelovém provedení. Budou to hlavně česká nádraží na našich pracně budovaných kolejištích nebo na modulech. Strávený čas a trochu trpělivosti se nám vyplatí při stavbách výpraven a dostaneme pak krásný model posazený do české krajiny. Jak velký modelář, tak i modelářská drobotina se poučí o drážní architektuře, o železniční historií, o stavitelství a dalších příbuzných oborech kolem železnice.



Stanice Protivec na trati Rakovník-Bečov nad Teplou/Bochov (na snímku z listopadu 2010). Ač tato nádherná lokálková stavba podle Martina Kubíka vytváří spolu s vodárnou neopakovatelný architektonický prvek, je v žalostném stavu a hrozí jí demolice. foto: Martin Kubík

Připravovaná stavebnice výpravny Skalsko v TT.
Nakonec i pro velikost TT se připravuje překrásná česká výpravna Skalsko a zde je malá ochutnávka na výpravnu na zrušené mladoboleslavské dráze.
 

Hodně zdaru do stavby železničních budov Vám přeje Vladimír Klusáček.

Zdroj: Wikipedia
Kolektiv – úpravy v bytě a rodinném domku, SNTL 1979.
www.koleje.kx.cz.
www.zelpage.cz .
www.mladec.cz .
www.tady.cz .
www.badber.blog.cz .
www.papirove-modely.cz .
www.kzm-trutnov.tym.cz .
www.diskuze.modely.biz .
www.tady.cz .
www.lidovky.cz .
www.silar.cz .